Hrdinové z masa a kostí

Snadno si je zamiluješ, snadno o ně přijdeš

Hrdiny proti své vůli

Tovaryš, který utekl od mistra. Čeledín, co zběhl ze statku. Hospodský rváč, který se nechává najímat na pochybné práce. Nebo děvečka, toužící poznat svět, o jakém se nikomu v její rodné vsi ani nesnilo. Na první pohled obyčejní lidé, kteří ale zažijí neobyčejné věci…

Dobré příběhy stojí na živoucích postavách, se kterými se čtenář prožívá jejich obavy, radosti a strasti. Jak trefně píše recenzent Jan Žlebek: Letopisy nejsou žádný psychologický román, ale na jejich stránkách najdete skutečně živoucí charaktery, které zůstávají nádherně lidské. Mají slabosti i záliby, přání a touhy… A když umírají ve sračkách, víte, že tohle není jen jako. Že tohle je skutečné.

Hrdinové z Vlčího hvozdu na tebe čekají – a věř, že většina z nich nekouše. Abychom ti seznamování usnadnili, namátkou vybíráme genderově vyváženou čtveřici:

Rinvit

Rinvit

zbožný čarodějník

Obětavý horal odmítl stát se knězem a vyrazil do světa rozvíjet nadání pro čáry a tajné nauky. Svým uměním nejednou zachránil druhům život. Má slabost pro chytré ženské, borovou kořalku a černou magii.

Meoda

Meoda

hašteřivá dryáčnice

Hubatá půlčice to nikdy neměla v životě lehké, ale svou zarputilostí a zápalem pro lučbu si vydobyla úctu okolí. Je proslulá svými žitnými plackami, mlžnými lektvary a výbušnou hlínou s nízkým obsahem suříku.

Lopin

Lopin

vědmák, koňák a vidlák

Upřímný chlap z plání, co na srdci, to na jazyku. Rozumí liškám, když si dávají dobrou noc, slyší trávu růst a čte v ní jako v knize. Má rád bujné kobylky a chmelené pivo, ale když si přihne víc, tak se nezná a pro ránu nejde daleko.

Tesla

Tesla

bylinoznalá lučištnice

Zamlklá vílenka vyrůstala v klášteře a církevní vzdělání se na ní nesmazatelně podepsalo. Nikdy nepodceňujte dívku, která rozezná jmelí od ochmetu, umí vyšívat, hrát na harfu a na vzdálenost půl míle prostřelit z luku člověka.

Není nutno, aby bylo přímo veselo…

Od rána zadržovaný vztek se ve mně vzedmul.

– To jsi opravdu takový zbabělec, Rinvite?

Kamarád zrudnul. Asi jsem ťal do živého.

– Zbabělec? – načepýřil se. – Jestli já jsem zbabělec, pak ty jsi bezhlavec! Nestačí ti, že jsme utekli před popravou, morem a divokými prasaty? Kolik hlav vlastně máš, když tuhle tak ochotně strkáš do oprátky?

– A ty si myslíš, že nám ty peníze spadnou do klína jen tak? Ne, kamaráde, my pro to musíme něco udělat! A klidně i riskovat krk! Z čeho vlastně budeme ve Vlčím hvozdu žít? Zas chceš třít bídu s nouzí a klepat při tom kosu? Nebo snad krást slepice v Srnčím Hřbetu?

Rozčilený Rinvit zaťal pěsti a odsekl:

– Vlastní hlavu si cením víc než nějaký pytel zlata!

To už jsem se rozpálil doběla jako podkova ve výhni.

– Jo, protože nakonec ti to zlato vždycky obstarám! Vždyť vy všichni máte holou řiť a živím vás jenom já! – začal jsem počítat na prstech. – V Toranu jsem prodal meče, abychom měli co do huby. V Elienu jsem zastavil šaršoun, abychom nezmrzli na ulici. Další kořist jsem udal teď ve Valderku a za tu sis, kamaráde, koupil ty boty, co máš teď na nohou!

— Jokedit, LVD2: O ovcích a orlech

… hlavně nesmí býti smutno, natož aby se zetlelo.

Ve městě bylo rušno jako v úle. Na jednom rynku vykřikoval holohlavý mnich o božím trestu a kolem se jen rojili obchodníci s roztodivným zbožím. Procházeli jsme zrovna kolem masných krámů, a zatímco si Kilda kupovala věnec uzenek, zatahal mě za rukáv hrbatý stařík, ověšený řemínky a nejrůznějšími přívěsky. Toho dne už asi třetí.

– Dobrý člověče, kup si amulet proti dračímu dechu!

– Děkuji, dobrý muži, – vytrhl jsem rukáv z jeho kostnaté pracky, – ale k čemu by mi byl?

– I ty lehkomyslníče! – útrpně na mě pohlédl zažloutlýma očima. – Musel jsi přibýt zdaleka, žes ještě neslyšel o líté sani, která krouží nad městem a kraj ohněm sužuje.

– Něco jsem zaslechl, ale nic neviděl. Ty ano?

– Já ne, ale bratr mého svata říkal, že mu drak přeletěl nad hlavou, když se před týdnem vracel ze mlýna na Bílém potoce. Velký jako stodola, hubu měl jako vrata a dech horký a smrdutý jako prasečí chlív…

– Bratr tvého svata, nebo drak?

– Jsi to ale hubatec! – zamračil se dědek. – Takoví jako ty budou hořet první, až obluda přilétne!

— Rinvit, LVD3: Dračí lejno

Je to parádně napsané a s postavami se člověk opravdu dokáže sžít.

Petr Bačovský

Krásné počtení, slovy klasika: „Budete se smát, budete plakat, změní vám to život navždy!“

Ukko Vrahoun

Moc pěkné, zajímavý styl vyprávění a ta mluva! Jen tak dál, ať jsou další díly.

Ladislav Prochocký

Paráda! Nemůžu se dočkat dalšího svazku. Z posledních stránek jsem měl příjemné mrazení v zádech.

Zdeněk Ptáček

Co to tu létá za hnus?

Toť otázka pro mudrce třemi vysokými učeními prošlého! Upiš se krví, vínem či brusinkovou šťávou k odběru znamenitého zvěstníku doktora Šilpašátry a buď jako první zpraven o všech podstatných událostech ve Vlčím hvozdu a okolí.

Díky, lepý chrabříne či udatná švarnice!